Psychologický vývoj koně
První měsíc:
Za mojí maminkou chodí nějaké divné stvoření, říká si člověk. Asi tu bude něco jako bůh, maminka ho poslouchá na slovo. Myslím, že bych ho měl poslouchat také.
Půl roku:
Máma někam zmizela. Ale co, už mi stejně lezla na nervy, pořád mě jen opravovala a okřikovala, zvládám to i bez ní. Hlavně, že mám spoustu kamarádů a že za mnou chodí pořád ten můj člověk, říká si panička. Mimochodem nosí hodně jídla. Asi je vážně dobré být s ní zadobře. Pořád mě hladí a drbe a neustále se nade mnou rozplývá. Asi budu krásný, nebo tak něco.
Jeden rok
Ten člověk je vážně asi polobůh, všemu rozumí, všichni ho poslouchají, umí dokonce otevřít elektrický ohradník nebo zahnat někoho, kdo je na mě zlý. Je to prostě šaman.
2 roky:
Panička si se mnou chodí hodně hrát, děláme různé blbosti, ja třeba zvednu nohu a on mi za to dá pamlsek, fakt švanda. Baví mě to.
3 roky
Člověk za mnou chodí teď nějak častěji. Dává na mě různé věci, různě po mě leze a moc mě chválí, když stojím v klidu. Je to legrace. Včera na mě dokonce i vylezla a pak pořád říkala, že jsem nejšikovnější.
4 roky
Panička na mě leze každý den, zas až taková legrace už to není, ale když dělám, co chce, jsem pořád nejlepší. Chodíme spolu ven, docela mě to baví. Kamarádi ve výběhu, říkali, že existuje něco jako vlastní názor. Nevím, co to je.
5 let
V poslední době jsme stále na jízdárně, pořád chce nějaké kruhy a přímo a tam a zase zpátky a pořád to není dost dobrý. Už mě to neba. Přemýšlím o tom vlastním názoru.
6 let
Zkusil jsem vlastní názor, moc to nevyšlo. Dostal jsem po tlamě a bylo.
7 let
Jsem krásný, velký dospělý a mám prostě na věci svůj názor. Byl to tvrdý boj, ale… prohrál jsem.
8 let
A dost. Někdo tak impozantní, nádherný, sebevědomý a chytrý jako já tady nebude skákat podle té hysterky. Teď, anebo nikdy… dobře, takže nikdy.
9 let
Mám sice svůj vlastní názor, ale zjistil jsem, že je dobré nechat si ho pro sebe.
10 let
Pochopil jsem rozdíl mezi kýblem a ohlávkou. Je třeba zdrhnout včas.
11 let
Stran toho zdrhání, zjistil jsem, že ten dvojnožec neumí běhat zdaleka tak rychle jako já.
12 let
Ta hra na zdrhání je fajn. Baví mě. Lítáme po výběhu hodinu jak blázni, a většinou už pak ani nejdeme ani jezdit. Mimochodem, dost u toho funí.
13 let
Včera jsem nám zachránil život. Viděl jsem draka a chytře jsem se dal hned na útěk. Běžel jsem dost rychle a utekli jsme mu. A víte co? Zase špatně, dostal jsem ceres, že se nikam běhat nemá. Tak jí tam asi příště nechám.
12 let
Zase byl v křoví drak. Tak tentokrát jsem ji tam nechal a běžel bez ní. Ostatně, když mi na zádech nepřekáží, dokážu běžet i rychleji. Utekl jsem mu, pak jsem si chvíli zaběhal po silnici s těmi divnými koňmi, co mají čtyři kola. Byla to švanda. Místo řehtání troubí a vždycky mi uhnou z cesty. Pak přiběhla i ona, určité bude zase naštvaná. A víte co? Nebyla. Když jsem k ní přišel, začala mě objímat, prohlížet a chválit, jaký jsem pašák. To lidské myšlení fakt nedává smysl.
13 let
Včera jsem zakopl a pak jsem trochu klopýtal a ona slezla, pořad mě osahávala a hned někomu volala. Nechápu to.
14 let
Mám to. Vždycky když zakulhám, sleze. Výborný vynález.
15 let
Kromě kulhání funguje i kašel.
16 let
Kulhat se dá střídavě na všechny čtyři nohy.
17 let
Včera při sedlání jsem se ohnal po mouše a chtěl jsem ji kousnout. Hned mě začala prohlížet, odsedlala mě a jezdit jsme nešli. Pak mi zavolala nějakého bezva maséra. Zajímavé. Budu to dělat častěji.
18 let
Ve stáji byl pavouk a ona ječela a utekla. To lidské myšlení fakt nedává smysl. Uvažují úplně opačně než my koně. Nepoznají, co je nebezpečné. Kvůli pavoukovi ječí, ale že byl včera v lese schovaný krokodýl, to si nevšimne.
19 let
Konečně jsem pochopil, že nepotřebuji vlastní názor, stačí jen pochopit to divné lidské myšlení. Dneska jsem například kulhal na pravou přední, zítra budu na levou zadní a pak si řeknu o masáž. To bude zase nejméně měsíc volna.
20 let
Když pozoruji ty mladé, jak jsou hloupí a nezkušení, musím se smát. Oni fakt nevědí jak se vyhnout práci? I když pravda, taky jsem býval mladý…. :-)
