Půlka léta je skoro za námi a tím i pobytové tábory u Sepíka. Počasí letos přálo, tak jsme si kromě ježdění užili hodně bazénu a vodních her. Pochopitelně nechyběla super Sepíkova Discotéka, táborák a celotáborová soutěž týmů. Proběhl i první ročník Sepiliády – sedmiboj týmů v pečlivě vybraných disciplínách, které mají prověřit schopnosti táborníků – běh, parkur, šplh na laně, střelba ze vzduchovky, střelba z luku, plavání a trail s koněm. Bylo to napínavé a dokonce se musel konat i rozstřel. Kromě toho se i letos uskutečnila soutěž o nejlepší
jezdecké představení – tento rok jsme mohli zhlédnout např. zábavný souboj mezi Bludištáky, krásnou adaptaci pohádek Tři bratři, Dvanáct měsíčků a Shrek, napínavou honičku indiánů včele s Vinnetouem aj.
A nebyl by to Sepík, kdyby se při táboře nepřihodila nějaká ta záhada. Po setmění jsme jednoho dne objevili ve výběhu záhadné stvoření, které připomínalo mimozemskou bytost. Bylo plaché, vydávalo neidentifikovatelné zvuky a ukazovalo směrem k obloze. Bylo nápadně podobné E.Tmu, přesně tomu, co zde přistál loni. Rozhodili jsme se zjistit, oč tu běží. Mezi místními bohužel nikdo nic netušil a tak jsme se nakonec rozhodli vypravit do nedalekých lesů, kde podle pověsti žije všeznalá bába z mokřin.
Otázkou bylo, jestli se nám k ní podaří najít cestu. Z vyprávění jsme věděli, že bába se dobře skrývá, cesta k ní je velice nebezpečná a znají ji jen lesní skřítci. Rozdělili jsme se tedy na více skupin a vypravili se do nitra černého lesa pokusit se najít lesního skřítka.
Výprava byla nebezpečná, rozdělili jsme se tedy do několika menších skupin, abychom minimalizovali případné ztráty. Bylo nutné, aby se alespoň část tábora vrátila a mohla obstarat koně. V hlubinách lesa jsme skutečně našli jednoho skřítka - byl sice hluchý a němý, ale z našich náznaků pochopil a za nemalé dary nám cestu k bábě ukázal. Pověsti nelhaly. Bába byla opravdu ohavné páchnoucí stvoření, ale potvrdila nám, že loni zde přistála mimozemská civilizace s E.T. , která zde
při odletu zapomněla jednoho svého člena. Ten od té doby prý běhá po okolí a bábu obtěžuje ustavičným kvílením. Za slib, že se pokusíme mimozemšťana dostat domů, nás bába nesežrala a dokonce nás i vyvedla z mokřin.
Do tábora jsme se vrátili všichni, ztráty žádné. Úspěch! Děti hned druhý den sestrojily důmyslný vysílač a vyrobily obří vzkazy, které byly viditelné i z vesmíru. Pak už nezbývalo než čekat. Jednoho večera jsme spatřili na obloze jakési záhadné světlo kroužící nad výběhy… kleslo dolů a zmizelo za stromy… Vydali jsme se tím směrem a skutečně! Na louce stála kosmická raketa, v níž jsme zřetelně rozeznali E.Tho. Najednou jsme zahlédli malou postavičku na krátkých nožkách, s dlouhýma rukama a dlouhým krkem, jak utíkala trávou směrem k raketě. Nalodila se a obě postavy nám dokonce zamávaly. Raketa zhasla a my slyšeli hlasitý zvuk startujících motorů, zážeh a raketa se v kuželu modrého světla a oblacích dýmu vznesla do vzduchu.
Doufáme, že se oba E.Tíci dostali na svou planetu a moc děkujeme všem dětem, že toho ztraceného dokázaly zachránit. Některé události se nám podařilo i fotograficky zdokumentovat, album na FB Staj_u_Sepika. Co nás asi čeká za rok?
V srpnu nás čekají ještě tři příměstské tábory, tak doufáme, že se taky tak vydaří.
Těšíme se na Vás!!
Sepík a jeho kamarádi
Comments